Vasthi


Přejdi na obsah

IN MEMORIAM




Tak tenhle melancholický pohled patří Aykovi...

Zlatý anglický kokršpaněl Ayk Asterion CZ byl po Vardovi z Polešovic můj druhý kokřík. S oběma jsem prožila obrovský kus svého života. Příchodem vytouženého štěněte (Varda) se můj život, tehdy 15 letého ještědítěte, úplně změnil. Konečně se splnil můj největší sen a byl tu malý zlatý uzlík. Teorie nastudovaná z hromady knih za ta léta, kdy jsem mořila rodiče svými prosbami "Kupte mi pejska", konečně přecházela do praxe.




Vard mě naučil, co to vůbec je - soužití s pejskem. S ním jsem poznala spoustu nových věcí, nových lidí, nových prostředí. Byl mu ale vyměřen příliš krátký čas, pouhých 5 let. 10. února 1990 mě za smutných okolností opustil.





Za dva měsíce nato přišel na bolavou dušičku Ayk. A ten mě naučil zbytek. Ayk byl z Hradce Králové od paní Komárkové. Té patří obrovské díky za to, co pro nás oba udělala. Za její starost a péči o svoje štěňátka od okamžiku, co spatřila světlo světa až do jejich poslední chvíle. Nebýt jí, nikdy bychom společně nedokázali to, co jsme dokázali. Složili jsme lovecké zkoušky, zvítězili na výstavě... ale hlavně mě naučila spoustu věcí, které bych jinak nikdy neobjevila.
9. května 2005 nastal ten hrozný den, kdy Ayk odešel. Bylo mu právě 15 let a 1 měsíc. Krásný věk, řeknete si. To rozhodně ano, ale v té chvíli je to úplně jedno, jestli s vámi byl rok nebo 15 let. Vždycky to moc bolí. Byl předposledním žijícím pejskem ze všech šesti sourozenců. Za pár dní dní nato za ním odešel poslední bráška... A pak, že nejsou věci mezi nebem a zemí.

Všichni se ale určitě mají v psím nebi krásně, prohánějí krásné kokřice po zelených loukách plných pampelišek, protože právě tam to zlatým kokrům sluší nejvíc.


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku